Nikon AF-S 58 mm f1,4G

Popis

Recenze Nikon AF-S 58 mm f/1,4G

Jak jsem psal v úvodu, tenhle objektiv je prostě netypický. S trochou nadsázky mi vlastně připomíná pohádku O chytré Horákyni, která přijela - nepřijela a to ještě k tomu oblečená - neoblečená… Na první pohled překvapí a někoho možná i udiví, ale pak se přijde na to, že to ta chytrá Horákyně má všechno parádně promyšlené. S tímhle objektivem je to vlastně úplně stejné. Řeknete si, proč více než třikrát dražší 58 mm objektiv ve světelnosti f/1,4, když tu už pěkně dlouho máme klasickou padesátku ve stejné světelnosti? Ještě před krátkým časem jsem to také nemohl pochopit. Tím spíš, že v laboratorních testech, které by měly popisovat vlastnosti optiky naprosto exaktně, nevychází Nikon 58/1,4G zrovna výborně. Stačilo ale několik okamžiků a prvních snímků a hned mi bylo jasné, co tímhle objektivem Nikon vlastně myslel...

Z názvu a vzhledu objektivu můžeme vyčíst hned několik důležitých informací:

• AF-S znamená, že je vybaven tichým a rychlým ultrasonickým zaostřovacím motorem
• písmeno G hned za označením světelnosti dnes najdeme u naprosté většiny aktuálně prodávaných objektivů. Znamená to, že na rozdíl od starších D objektivů nejsou “géčkové” objektivy vybaveny clonovým kroužkem. Clona se tedy nastavuje pouze z těla fotoaparátu pomocí otočných voličů. Dnes je to naprosto běžné, ale pokud byste chtěli takový objektiv použít na nějakém starším (filmovém) těle, budete mít smůlu - clonu nebudete mít jak nastavit.
• Velké N ve zlatém šestiúhelníku (najdete ho na těle objektivu hned vedle okénka se stupnicí zaostřovacích vzdáleností) znamená, že výrobce použil na povrch čoček Nanokrystalické antireflexní vrstvy, což má zásadní vliv na přenos kontrastu, ale také na vlastnosti objektivu při focení v protisvětle.
• Zlatý proužek kolem obruby objektivu značí odolnost proti vnikání prachu, nebo stékající vody. Právě tohle utěsnění je jednou z výhod, které tento objektiv odlišují od konkurentů. Díky robustní konstrukci, perfektnímu dílenskému zpracování a neuvěřitelné odolnosti můžeme tento objektiv bez jakéhokoliv váhání označit za čistě profesionální nástroj, který bude svému majiteli dlouhodobě sloužit i podmínkách pro běžnou fotografickou techniku vyloženě nebezpečných. Pokud jste tedy vybaveni podobně odolným tělem, nemusíte se vůbec obávat focení v prašném prostředí, kde se každý neutěsněný objektiv po chvilce zadře, nebo v dešti, kde hrozí vyzkratování nejen objektivu, ale jeho prostřednictvím i samotného těla přístroje. A pokud si uvědomíme tyhle vlastnosti, je relativně vysoká pořizovací cena najednou snadno odůvodnitelná. Jedná se prostě o pracovní nástroj, na který se skutečně můžete spolehnout.

Kvalita obrazu

Bokeh

Začnu tím, co mě dostalo jako první: skutečně vynikající bokeh, tedy vzhled rozostřeného pozadí. Rozptylné kroužky jsou nádherně pravidelné a rovnoměrně prosvětlené v celé jejich ploše. Myslím tím to, že nemají světelně zvýrazněné okraje, takže dokážou splynout jeden do druhého, pokud není pozadí tvořeno jasnými světelnými body. Tedy bokeh je podle mého názoru velmi příjemný a nestrhává na sebe zbytečnou pozornost, což pokládám za velice důležité.

Velmi připomíná to, jak se chovají kvalitní portrétní objektivy a právě pro reportážní portréty, polocelky, nebo fotky celé postavy je Nikon 58 mm f1,4G naprosto vynikající. Zkušený fotograf dokáže pořídit skvělý portrét i s kratšími ohnisky, ale čím delší ohnisko, tím menší hloubka ostrosti a tím příjemnější bokeh. Takže já beru 58/1,4 jako v podstatě velice univerzální mezistupeň mezi základním a čistě portrétním objektivem.

Kresba na nízká clonová čísla a po zaclonění

Pokud bychom kresbu na plně otevřenou clonu měli hodnotit čistě podle výsledků laboratorních měření, nedopadl by Nikon 58 mm f/1,4G nijak zvlášť dobře, grafy nám říkají, že na otevřenou clonu je kresba poměrně měkká. Ale při prohlížení ukázkových snímků reálných situací nejspíš (jako já) dojdete k názoru, že to není tak úplně pravda. Kresba samozřejmě je při otevřené cloně horší (což je normální), ale mění se podle toho, na jakou vzdálenost máte zaostřeno.

Došel jsem k tomu, že na krátké zaostřovací vzdálenosti (řádově desítky centimetrů) to opravdu není ono, ale jakmile zaostříte na objekt vzdálený řekněme více než metr a půl, přišlo mi, že se kresba znatelně zlepšuje. Schválně si pozorně projděte ukázkové snímky, je to hezky vidět. Ze zkušenosti vím, že u světelných objektivů je daleko důležitější tzv. separační efekt (tedy odpíchnutí hlavního objektu od pozadí) a to zde funguje skvěle právě (a vlastně trochu překvapivě) na delších zaostřovacích vzdálenostech. Vděčíme za to optické konstrukci objektivu a z ní pramenícímu průběhu hloubky ostrosti, která se zdá jakoby ostře ohraničena. Právě takový efekt nabízejí třeba některé výrazně dražší objektivy Zeiss.

Po zaclonění, které ani nemusí být nijak vysoké (stačí přiclonit třeba na f/2,0) se ostrost výrazně zlepšuje a maxima dosahuje cca mezi clonami f/5,6 až f/11. Ovšem už zhruba od clony f/4 je ostrost naprosto brilantní a zcela upřímně musím říci, že jsem se setkal jen s hodně málo objektivy, které by byly ostřejší. Skutečně. Fotky jsou prostě ostré jako břitva.

Přenos kontrastu

Nutno podotknout, že tento objektiv vyniká ještě v další věci, kterou mnozí podceňují a tou je přenos kontrastu. Samozřejmě má vliv na samotnou ostrost, ale především na dokonalé zachycení scén s velice nízkým kontrastem, zachytíte tak i ty nejjemnější barevné odstíny a díky tomu jsou fotky z tohoto objektivu nezvykle plastické a jakoby prostorové. Vděčíme za to jednak optické konstrukci, ale také nanokrystalickým antireflexním vrstvám, které Nikon používá pouze u těch nejlepších objektivů.

Vinětace a zkreslení

Jak zkreslení, tak vinětace jsou na velice nízké úrovni, tedy další dobrá zpráva. Zkreslení jsem si vlastně vůbec nevšiml, ale z laboratorních testů vím, že se přece jen nějaké - a to velice mírné - vyskytuje. Ale daleko větší radost mám z vinětace. Jsem zvyklý, že tmavnutí rohů snímku je u světelných objektivů naprosto běžné a výrazné bývá třeba až do clony f/4. Schválně vás opět odkážu na ukázkové snímky, prohlédněte si hned ty první, které byly pořízeny právě na otevřenou clonu, vinětace je skutečně nebývale malá a i když jsem neporovnával přímo, chce se mi říci, že takhle nízkou vinětaci jsem snad ještě neviděl...

Chromatická aberace

Asi jediné, co mi na Nikonu AF-S 58/1,4G trochu vadilo, byla chromatická aberace. Projevuje se jednak v rovině ostrosti na kontrastních hranách, ale také mimo rovinu ostrosti. Naštěstí se ale s přicloněním aberace snižuje a navíc ji není problém odstranit softwarově.

Design, ergonomie, ovládací prvky

Když se na objektiv podíváte, nemůžete ani na minutu pochybovat o tom, do jaké rodiny patří. Design objektivů Nikon poznáte možná hned na první pohled. Design se jen nepatrně přizpůsobuje optické stavbě objektivu, ale i zde najdete příjemně široký prstenec pro manuální zaostřování. Dobře je zpřevodováno manuální zaostřování, od minimální zaostřovací vzdálenosti po nekonečno musíte prstencem otočit o cca 90°, což je podobné, jako u ostatních objektivů podobných parametrů.

V balení najdete kromě transportního obalu, přední a zadní krytky ještě tvarovanou sluneční clonu.  Důvod výřezů ve sluneční cloně je jediný: ušetřit na rozměrech. Účinnější totiž bývají sluneční clony plné, bez výřezů. A úplně nejlépe, když jsou obdélníkové a kopírují formát snímku. Jenže to se negativně projevuje na rozměrech, takže s takovými clonami se stejně moc nesetkáváme.

Pokud jde o ovládací prvky, na straně objektivu najdete jenom přepínač ručního a automatického zaostřování.

Autofokus

Vzhledem k tomu, že je objektiv vybaven ultrasonickým SWM motorem, je autofokus nejen tichý, ale také docela rychlý. Ale je fakt, že není tak rychlý, jako u objektivů vybavených vnitřním ostřením, kdy zaostřovací motory pohybují pouze některými čočkami uvnitř objektivu. Zde se pohybuje celá optická soustava a ta přece jen něco váží. V praxi si tedy všimnete relativně pomalejšího “startu” automatického zaostřování, ale pak už vše probíhá rychle, takže s focením pohybu nejsou v podstatě žádné problémy. Konec konců to dokazují některé ukázkové snímky, na nichž je zachycen běžící pes.

Na celkově dobré funkčnosti automatického ostření se velkou měrou podílí také světelnost f/1,4. Ostřicí senzor má k dispozici o 2 EV více světla, než s objektivem se světelností f/2,8 a to je opravdu dost. Zaostřování ve špatných světelných podmínkách je tak daleko spolehlivější. Právě spolehlivost zaostřování je pro reportéry a profíky obecně naprosto zásadní. Objektivy s horší světelností zaostřují o něco hůře i při dobrém světle a konkurence se stejnou světelností zase mívá problémy s přesností ostření i v případě, že je světla dostatek.